18.-20.7.2025
Doubek – Chocerady – Český Šternberk – Chocerady – Doubek
Každý rok jsme jezdili na hasičské setkání Brloh. Bohužel letos se nepodařilo hostitelské vsi zajistit, a tak jsme vymýšleli, co pro ty naše tukánky uděláme, aby o prázdninové setkání nepřišli. Návrhy byly různé mezi nimi i voda nebo cyklo. Jelikož by se to týkalo dětí od 6-17 let, vodu jsme pro tentokrát zavrhli. Nejdřív bylo třeba řádně odzkoušet, zda to zvládneme a budeme schopni zajistit plnohodnotný výlet. A tak padla volba na cyklo.
Po nějakém tom sezení jsme měli plán a trasu jasnou. Už jen poptat děti a dospělé, kdo se toho ujme a kdo pojede. Nakonec to klaplo a vydali jsme se na trasu v počtu 19 dětí od 6-15 let a 6 dospělých.
V pátek jsme se potkali u hasičárny, nandali věci do auta, které nám je převezlo do cílové destinace. Poprosili jsme déšť, ať si dá přestávku a vrátí se až v neděli večer. Po prohlídce kol, zda jsou provozu schopná, jsme se vydali směr Chocerady. Rozdělili jsme se do 5 skupinek, které se samozřejmě během cesty a najetých kilometrech promíchaly. Alespoň jsme byli připraveni na sobotu, kde nás čekal dlouhý výlet. Po více než 30 km jsme dorazili do kempu Lávka, kde jsme si postavili základnu. Dali jsme si báječnou večeři a děti měly volný program.
V sobotu nás čekala výzva – Hrad Šternberk. V součtu cca 40 km. V klidu jsme posnídali, zabalili sváču, vyměnili pláštěnku za plavky a vyjeli jsme na plánovanou trasu. Bohužel jsme museli jedno dítko ze zdravotních důvodů odvelet domů, a tak jsme pokračovali s 18 dětmi. Cesta tam cca 20 km prý bude dle traséra jen s jedním „krátkým“ kopcem. Až do Sázavy byla cesta klidná, drželi jsme se ve 3 skupinkách a jeli na hrad. Ovšem za Sázavou se vyklubal ten „krátký“ kopec. Pro našeho traséra cyklo nadšence byl krátký. Pro nás ostatní 4 km opravdu dlouhý a náročný. Z 18 dětí vyjely nahoru 2, zbytek to vzal pěšky. Nicméně jsme úspěšně dojeli k hradu, děti se před obědem ještě smočily v řece a dojel nás Čebus, který musel v sobotu na otočku domu. Nacpali jsme si pupíky plněnými knedlíky a vydali se ještě na prohlídku Hladomorny.
Pak už nás čekala cesta zpět do kempu. Jelikož jsme kvůli „krátkému“ kopci remcali, trasér vymýšlel jinou trasu. No příště asi zvolíme „krátký“ kopec. To, co nás čekalo bylo náročné. Pokud se píše turistická trasa, opravdu ne vždy je vhodná pro kola. Začátek byl pěkný poklidný, cyklo trasy, lesík, cesta a pak to začalo. Vymleté a strmé kopce, kde to jinak, než pěšky nešlo, kopřivy vyšší než děti, přes cestu povalené klády. Pořád jsme si říkali, že to bude jen kousek, že to musí skončit. No skončilo asi po 5 km. Kdy jsme v opojení z pěkné cesty věřili, že to tak bude i nadále. Ovšem omyl. Najeli jsme na cestu do Sázavy – lesní cesta 1,5 km a bohužel pokračování ve stejném duchu. Jdeme, kmen, přeházet kola, přeházet děti, popojít a znovu. Jediné, co se změnilo byl člen, který přehazoval kola. Už jsme volali i do kempu, že se opozdíme k večeři, protože cíl byl v nedohlednu. Po úmorných 6,5 km jsme se dostali na cestu ze Sázavy do kempu. Tu už jsme znali a nic už nás naštěstí nepřekvapilo.
A v neděli, se smutkem v očích s bolavými údy jsme sbalili základnu, autem odjela a my opět nasedli na kola a vydali jsme se přes Říčany domů do Doubku. Cesta byla krásná, občas kopec, který už malé děti vzdávaly předem a šly pěšky. Cestou jsme si dali na Marvánku oběd, děti se vykoupaly a pak už jen 12 km domů. Cesta ubíhala rychle a příjemně. Nevím, kde děti posbíraly všechny síly a dojeli jsme všichni v pořádku domů se 106 km v nohách. Déšť nás vyslyšel, a tak jsme měli nádherné 3 dny plné slunce bez jediné kapičky.
Dětem i dospělým obrovský dík za to, že do toho šli a že jsme si to všichni náramně užili.
